Hayao Miyazaki v Bio Oko

28. leden 2017 | 02.51 | rubrika: Hodnocení

154197181366609440047236393838

Hayao Miyazaki v Bio Oko

     Přemýšlím, jak začít tento článek. Asi možná tím, jak jsem se k filmům Hayaa Miyazakiho vlastně dostala.... Nebo možná bych mohla začít tím, kdo to Hayao Miyazaki vlastně je.

   Hayao Miyazaki je japonský režisér a scénárista a hlavně úžasný animátor. Jeho filmy jsou známé po celém světě, u nás možná ne tak moc, jako třeba v Americe, ale i v ČR se najde opravdu velká fan základna. Mezi jeho nejznámější filmy patří Cesta do Fantazie, která se několikrát vysílala i u nás v televizi a hlavně pak Můj Soused Totoro, asi nejikoničtější postava v animovaném filmu vůbec. Miyazaki je hlavním režisérem a autorem studia Ghibli, které se zaměřuje na animované filmy a je všeobecně považované za nejlepší animátorské studium vůbec.

   A jak jsem se k tomuto režisérovi dostala já? Někteří množná víte, že jsem studovala japonštinu a všeobecně vše okolo Japonska na vysoké škole a Japonsko je mojí vášní už po dlouhá léta. O japonské kinematografii jsem měla docela velké pojetí, ale zrovna animovaným filmům ze studia Ghibli jsem se nevím proč vyhýbala. A to i přes to, že jsem jinak obrovský fanda anime stylu vůbec a takové filmy a seriály žeru.

   Pak nám na jedné hodině naše profesorka rozdala text s písničkou Watashi no Tonari no Totoro a všichni jsme se jí museli naučit zazpívat. A když jsme to uměli, tak nám pustila právě film Můj soused Totoro, ze kterého tento song je. A já se zamilovala. Celý film, vcelku jednoduchý příběh a úžasná grafika. Nedokázala jsem pochopit, proč jsem se jeho filmům celou tu dobu tak moc vyhýbala a hned, jak jsem přišla domů, tak jsem si sehnala všechny jeho filmy a od té doby si je mohu pouštět pořád dokola a nikdy mě nepřestanou bavit.

   Proto jsem byla hrozně moc nadšená, když jsem se dozvěděla, že Bio Oko (moje oblíbené nezávislé kino) chystá blok promítání Miyazakiho filmů. Hned jsem napsala bývalé spolužačce a společně jsme si naplánovaly nějakých 6 či 7 promítání. Ale bohužel lístky na jednotlivé filmy zmizely ze dne na den a nakonec jsme měly v ruce jen 3 vstupenky. Ale já jsem se nevzdala a začala jsem shánět i na další promítání a byla ochotna upsat duši ďáblu, abych se tam dostala, i když to znamenalo, že jsem do kina šla hned po práci a pak na další šichtu spala třeba jen dvě hodiny. Někdo by si možná mohl klepat na čelo, že to není až tak velká škoda, že bych si to mohla prostě pustit doma. Ale já už jsem pár takových tematických promítání navštívila a ta atmosféra je úžasná, když se sejdou opravdový fanoušci a obdivovatelé. Do normálních kin na běžně promítané filmy chodím ráda, ale tyhle tématické bloky jsou úžasné. Kdy se vám v normálním kině stane, že po skončení filmu všichni tleskají a pak se sejdou na baru a povídají si o filmu, režiséru a tak. Tohle je to, co se mi na tom tolik líbí.

O čem se mluví a za co mohu tak trochu i já

25. listopad 2016 | 19.10 | rubrika: Vylejvárna

    Je to už dlouhých 10 let, co jsem šla na jeden malý klubový koncert v Praze. Tehdy jsem tam poznala pro mě tehdy neznámou švédskou kapelu Sabaton a do jejich songů se zamilovala, stejně jako do samotné kapely. Společně s kamarádem jsem se pustili do propagace kapely u nás, tehdy se jednalo jen o amatérskou webovou stránku a FB skupinu.

    Od té doby se toho hodně změnilo, popularita kapely Sabaton u nás začala opravdu strmě stoupat. Společně s kamarádkou jsme loni založili oficiální fan klub pro Českou Republiku, zařídili setkání s kapelou pro cca 40 vybraných členů fan klubu, natočili šílené video.
 
    Když v roce 2014 Česká Republika povolila mít dvojí občanství, zpěvák kapely Joakim se chytl příležitosti a zažádal o české občanství. Bylo to možné, protože jeho maminka je původem z Prahy. Od roku 2014 je tedy opravdu občanem České Republiky.

   Minulý rok přišel jeden člen našeho fan klubu s nápadem, spíš takovým vtípkem, že bychom mohli nominovat Joakima na Českého Slavíka. Nikdy z nás to nebral nijak vážně, ale každý z nás poslal hlas, protože je to přece sranda, že. A k našemu obrovskému překvapení jsme loni Joakima dotáhli na 22. místo. To bylo něco neuvěřitelného, bez pořádné propagace, jen díky dvou prosbám na webu a na FB.

    Letos jsme si řekli, že se do toho pořádně opřeme a požádali o propagaci tohohle ulítlého nápadu stránky jako jsou Masters of Rock, metalové a rockové časopisy, dokonce i některé rádia. Říkali jsme si, že pokud to dotáhneme do první desítky, tak bude obrovská oslava.

    Včera nás všechny, nejvíce ale Joakima samotného, dostala zpráva, která přišla od pořádající agentury Musica Bohemica. Joakim se dostal do první šestice nominovaných a bude tedy mít své místo na slavnostním večeru. Od té doby tato zpráva se na nás valí snad ze všech stran. Na seznamu, centrumu, na nově, lidovky, idnes.... Tam všude se píše o polovičním Čechovi, který takhle zamíchal nominacemi na Slavíka.

    A víte, co já no to? Jsem kurevsky hrdá! Všechny ty urážlivé, někdy i nenávistné komentáře, mě nechávají úplně chladnou a já opravdu mám důvod slavit! Plus fakt, že příští koncert pro 12 000 lidí (!!) je prakticky vyprodaný a to do samotného koncertu zbývají ještě 4 měsíce!

    A jelikož my, adminky fan klubu, jsme vcelku šílené bytosti, tak na oslavu takového úspěchu chystáme na příští koncert Sabaton v Praze (4.3.2017) velké překvápko. A určitě z toho bude i video =)

    Každopádně my poslední dny dávají hrozně moc zabrat. Jsem skoro pořád v práci, snažím se pravidelně cvičit, trénuji na zkoušky z jiu-jutsu. Do toho přiletěla do Prahy kamarádka z Londýna, kterou jsem neviděla už dlouhých 6 let! Plus jsem se celkem unáhleně přihlásila do takového projektu, kdy každý den je vyhlášené téma a já na něj kreslím obrázky. Moc mě to baví, ale zabírá to docela dost času. Od prosince bych také ráda nastoupila na nějakou brigádu, potřebuji nový foťák a a také chystám v únoru/březnu fan tour se Sabaton a to nebude ani trochu levné.

    P.S.: Kdyby někdo věděl o kvalitní švadleně, co má trochu fantazie, tak budu moc ráda za kontakt =)

žádné komentáře | přidat komentář

Můj gekončík noční jménem Wanda

18. září 2016 | 09.01 | rubrika: Moje příšerky

14324588_10154119926358285_891     Poslední dobou jsem neustále v práci, nebo na tréningu. Už mi to leze krkem, ale peníze jsou potřeba a tréning je super odbourání stresu a hlavně nasranosti. Včera jsem měla prakticky jediný volný den a byla jsem neskutečně šťastná, že mi konečně volno vyšlo na mojí oblíbenou výstavu exotické zvěře. Už opravdu dlouho jsem se tam nedostala a tak jsem se tam moc těšila.

    Pravdou je, že jsem si zakázala pořídit si další zvířátko, chtěla jsem si tam dokoupit jen krmení a podobně. Jenže to bych nebyla já, abych tohle splnila. Hlavně, když mám doma jedno opuštěné terárko. A opuštěné terárko je moc smutná záležitost. Chtěla jsem nějakou ještěrku, protože ty mi doma chybí. Měla jsem dva gekony lávové Eomera a Eowyn, ale nakonec se ukázalo, že mi pán prodal dva samce a ty na sebe zaútočili a ani jeden to nakonec nerozdýchal =(

     Výběr tam měli opravdu velký, ale já jsem hodně omezená velikostí terárka a taky mého bytu, který už se začíná opravdu moc plnit a za chvilku asi budu muset spát v koupelně nebo kuchyni =D Takže jsem šla po menších druzích a nakonec jsem si domů přinesla gekončí slečnu, kterou jsem pojmenovala Wanda. Hned mi Wandu (tu z komixů) připomněla a tak byla jméno jasné hnedka a nemusela jsem se s ním nijak extra trápit.

    Holčina je nádherná a už se těším, jak bude vypadat v dospělosti. Gekončíci totiž barvu hodně mění, jak se svlékají a v dospělosti jsou většinou úplně jinak barevní. I když bych se tady vůbec nezlobila, kdyby zůstala taková, jaká je.

14324662_10154119927173285_376

14352070_10154117420883285_158

14352256_10154117420938285_471

14361354_10154117421233285_548

14361432_10154117420828285_464

14372396_10154117377123285_414

14379682_10154119926143285_486

14379927_10154119927968285_289

14379963_10154119926098285_279

Shingeki no Kyojin (Útok Titánů)

15. září 2016 | 22.08 | rubrika: Hodnocení

tumblr_mzu2cpNFTt1rzemwqo1_500 進撃の巨人 Shingeki no Kyojin (Útok Titánů)

Animovaný / Akční / Drama / Fantasy / Horor

Japonsko

Lidé byli nuceni bojovat s obry o záchranu svého pokolení. Když se schylovalo k nejhoršímu, postavili několik měst pod ochranou mohutných zdí, které obři nedokázali překonat. Po jedno celé století si lidé za hradbami mohli oddechnout a žít v relativním míru, avšak odříznuti od okolního světa. Mír ale trval jen do dne, než jedno z těchto měst, obehnané zdí, Maria, bylo napadeno dosud nevídaným šedesátimetrovým obrem, kterému se ochranu města podařilo překonat. Ústřední postava příběhu Aren Jaegar se svou adoptivní sestrou Mikasou při útoku přicházejí o svoji matku a vydávají se vstříc nehostinému světu.

    Dlouho jsem se neozvala, co? Poslední dobnou je toho na mě nějak moc a nic nestíhám. Navíc nemám na nic náladu. Prakticky jsem teď pořád v práci. Teď mám noční a jelikož jsem dvakrát za sebou vychytala super stanoviště, tzv. samotku, tak jsem se pustila do rozhkoukaných seriálů. Jedním z nich byl snad nejznámější anime seriál Naruto, který teď má dvou týdenní pauzu a já se rozhodla tu pauzu vyplnit všemi opěvovaným animákem Shingeki no Kyojin, který je do češtiny překládán jako Útok Titánů, což je správný překlad. Trochu mě štve ten hojně používaný anglický překlad Attack on Titan. Trošku nám ty útočící role obrátili a navíc tam dali jen jednotné číslo... Ale co už.

   Spoiler!!

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 49x

MetalFest 2016

10. červenec 2016 | 14.01 | rubrika: Akce

1526223_231140767065663_175342    Jsou akce, které nikdy nevynechám. Každý rok jedu na festivaly, které mám ráda a jediný důvod, proč se tam nepodívat by byl asi ten, že bych byla mrtvá. Nemám ráda válení se u moře a na nějakou tu objevitelskou dovolenou nejsou finance. Ale já jsem stejně nejraději právě v první řadě na festivalu a peču se na sluníčku.

    Je pravdou, že letošní line up pro MetalFest mě velice zklamal a možná, kdybych neměla koupený už lístek, tak bych tam nakonec vůbec nejela. Navíc se mi to s prací sešlo totálně debilně. Ale i tak se tam našlo pár kapel, na které jsem se těšila a navíc i na lidi okolo. V práci jsem končila ve čtvrtek ráno a rychle šup do postele a spát. Budíček jsem měla před dvanáctou a dobalit věci a hurá na nádraží. Tak jsem měla sraz se zbytkem našeho krtčího battalionu (což je náš fan klub kapely Sabaton).

     Cesta vlakem byla celkem veselá, trocha chlastu a hodně muziky, to se hned vlakem cestuje opravdu dobře. Před Plzní jsme museli chvilku čekat, protože tam opět (nebo ještě pořád??) opravují nádraží. Cesta tramvají k Lochotímskému amfiteátru taky nebyl úplně klidný, protože část naší skupinky prostě odmítla trochu pohnout a nakonec i nastoupili do špatné tramvaje a tak jsme na ně museli čekat nějakou tu dobu. Nakonec se nám ale povedlo se dostat se na plácek pro stany a úspěšně je i postavit.

      Později odpoledne jsme měli oficiální sraz Krtek Battalionu v naprosto úchvatné hospůdce, která je zároveň military muzeum. Snad se podaří tam zajít brzo, protože se mi tam fakt moc líbilo. Měli tam navíc mísu domácích brambůrků s úžasnou domácí omáčkou, mohla jsem se jí ujíst =D

P6020005

P6020007

P6020014

      Druhý den jsem šla do první řady hnedka ráno, protože první kapela, která hrála, mě zajímala. No a z první řady jsem se nedostala skoro až do konce festivalu =D A jak tedy byl první den?

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 64x

Londýn, Stonehenge a tak dál

2. červen 2016 | 11.51 | rubrika: Akce

P4270723

  První dva dny v Londýně byly vážně náročné. Po red carpetu jsem usnula jako miminko, hlavně proto, že jsem věděla, že druhý den nás čeká budíček opravdu brzo ráno. Na ten den jsme měly s Anett naplánovaný výlet na Stonehenge. Tohle místo mě vždycky fascinovalo. Ano, někdo by řekl, že je to jen pár šutrů, ale já mám ráda to záhadno okolo toho, mám ráda mystično. 

   

   Autobus nás vyzvedával v 7 ráno a my si ještě došly pro jídlo sebou. Dokud jsme jeli v Londýně, tak jsem ještě přes okno něco málo vyfotila, ale na konci Londýna se nám oběma zavřely oči a v klidném spánku jsme přečkaly až k samotným kamenům.