Londýn, Stonehenge a tak dál

2. červen 2016 | 11.51 |
› 

P4270723

  První dva dny v Londýně byly vážně náročné. Po red carpetu jsem usnula jako miminko, hlavně proto, že jsem věděla, že druhý den nás čeká budíček opravdu brzo ráno. Na ten den jsme měly s Anett naplánovaný výlet na Stonehenge. Tohle místo mě vždycky fascinovalo. Ano, někdo by řekl, že je to jen pár šutrů, ale já mám ráda to záhadno okolo toho, mám ráda mystično. 

   

   Autobus nás vyzvedával v 7 ráno a my si ještě došly pro jídlo sebou. Dokud jsme jeli v Londýně, tak jsem ještě přes okno něco málo vyfotila, ale na konci Londýna se nám oběma zavřely oči a v klidném spánku jsme přečkaly až k samotným kamenům.

   Dlouhou dobu jsem přemýšlela, jak popsat tenhle výlet, ale ono se to vážně hrozně špatně popisuje. Líbilo se mi tam, i když to bylo opravdu jen pár šutrů a milion lidí. Ale kupodivu mě až tolik nesrali. Každý poslouchal výklad historie místa a nikdo nedělal moc velký bordel. Jediné, co mi tam vadilo, byla příšerná zima. Je to na otevřeném prostranství a fakt hnusně tam foukalo. Určitě bych tenhle výlet doporučila všem, které aspoň trochu zajímají záhady a tak.

  

   Vtipné bylo focení. Fotila jsem místo ze všech úhlů a vlastně to stačilo vzít jen z jednoho, pak jsem probírala fotky a nevěděla jsem, jaké fotky smazat a jaké si nechat.

Všude bylo to samé, ale zároveň mi bylo líto jakoukoliv fotku smazat. Ale co se fotek týká, já jsem magor. Fotím všechno a ve velkém a pak se trápím při promazávání.

IMG_20160427_113828  P4270721

P4270707  P4270725

   Po skončení prohlídky jsme se schovaly do úžasného návštěvnického centra, kde jsme si na zahřátí daly kafe a čaj. Ještě malá zastávka v suvenýrech, kde jsem si koupila prstýnek, protože jeden z mých (a zrovna ten nejoblíbenější a nejdražší) jsem ten den někde ztratila. Ale prstýnek se Stonehenge taky super. Pak jsem ještě koupila magnetku, protože to je takový dobrý dárek, který se snad líbí všem.

   Cestu zpátky jsme taky prospaly, autobus nás vyhodil někde uprostřed Londýna a my se rozhodly jít zpátky k hostelu pěšky přes Hyde Park, kde jsme se trošek ztratily a vyšly uprostřed ulice s ambasádama. Většina z nich byla krásných, třeba Francie a Rusko měly opravdu výstavní budovy, ale Česká a Slovenská ambasáda byly pěkně hnusné. Nakonec jsme se musely na cestu zeptat policistů, kteří hlídali vchod do té ulice a pánové taky věděli pěkné prd =D A tak jsme prostě jen šly dál a doufaly, že se někdy na místo vůbec dostaneme.

   A kupodivu jsme se tam i dostaly. Tam nás už čekaly holky, které zatím prozkoumávaly Londýn a pak už se jen flákaly. Zašly jsme pro změnu na pizzu do Pizza Hut a já jsem fakt nesnášela fakt, že tahle úchvatná restaurace se u nás neuchytila a byla zrušena.

  Druhý den Anett s Pájou odjížděly na prohlídku studií Harryho Pottera. Já se přiznám, že tahle mánie okolo toho mi zůstala opravdu vzdálená. Filmy jsem viděla jen tak namátkově, snad ani jeden celý a knihy mě taky moc nevzaly. Takže tenhle výlet jsem si s radostí nechala ujít (a i kdybych byla fanoušek, tak bych za to ty peníze nedala...).

   Já se Seli jsme šly projít Londýn, podívat se na Trafalgar Square, kdy Seli chtěla jít na výstavu do Národního Muzea, což mě nijak nebralo, tak jsem si šla projít okolí a podívat se na desítky různých umělců, kteří tam byli. Tak jsem si koupila ještě jeden prstýnek, protože těch není nikdy dost. Z návštěvy muzea nakonec nic nebylo, protože vstupné bylo celkem dost vysoké a tak jsme pokračovaly dále k Westministeru a Big Benu. Tam bylo klasicky lidí jak napííííp. Počkaly jsme si, až Big Ben odzvoní a pomalu se vydaly zpátky "domů".

P4280744  P4280745

P4280746  P4280750

P4280747  P4280748

P4280754  P4280758

P4280781  P4280784

   Ale ono to nebylo až tak moc jednoduché, protože najít tu správnou zastávku autobusů, bylo prostě nad naše síly. A když už jsme jí našly, tak jsme si stouply špatně a bus tam vůbec nezastavil, protože jsme prostě stály na špatné straně značky. Nedalo se nic dělat, čekaly jsme na další bus a tentokrát jsem byla rozhodnutá třeba i pod něj skočit. Místo to je sice fakt krásné, ale těch lidí už jsem začínala mít plné zuby =D

   Ještě jsem se zapomněla zmínit o dvou zastávkách, které jsme udělaly cestou tam. Ta první byla v japonské bistro/restauraci Kimchee, kde jsme se pořádně nacpaly. Něco takového bych v Praze potřebovala taky. A nebo raději ne, asi bych tam utratila celou výplatu. Já jsem si vzala nakládané smažené tofu se spoustou zeleniny a vynikající omáčkou a k tomu ledový zelený macha čaj. Boha, to byla taková dobrota!

   

   Druhá zastávka byl obchod s milionem marvel věcí. Tak jsem šla na jistotu pro novou kapsičku na opencard s Hawkeyem. To jsem prostě musela mít, protože prostě Hawkeye! Ale koupila bych tam toho mnohem víc, jen mít peníze na útratu. Pak jsem ještě neodolala a koupila si knihu další mojí milované postavy a to Totora. Byla ve výprodeji a za Totora bych byla schopná snad i zabíjet =D

IMG_20160428_130813  IMG_20160428_184736

   Zbytek dne byla zase ve znamení válení se a odpočinku. A taky jídla, protože jsme se cestou zpátky opět stavily u našeho oblíbeného krámku o orientálním jídlem. Tak jsem si koupila hotové sushi a salát. To jsem pak na hostelu zblajzla a už jsem jen seděla a tiše kňučela. A v noci byla premiéra filmu. O tom ale budu psát samostatný článek.

   V pátek se Anett sešla se svojí kamarádkou a já se Seli a Pájou jsme šly prozkoumávat úchvatnou čtvrť Camden. Lidi, to je něco pro mě! Spousta divných obchůdků, stánků a tolik nádherných věcí! A s Pájou jsme se shodly na tom, co tam chceme – prstýnek. O ano, už třetí prstýnek pro mě. A dokonce jsem si brousila zuby na dva, nebo tři. Já totiž ráda nosím prstýnky na každém prstu a najít tak maličký, abych ho mohla nosit na malíčku, to se u nás prostě nedá. A těch prstýnků tam měli asi milion a já si vůbec nemohla vybrat. Ale nebyla jsem vůbec jediná. Nakonec jsem si koupila jeden na malíček a zcela neplánovaně dva řetízky s přívěskama. Jeden byl znak Hawkeye (protože prostě Hawkeye) a druhý byl krásně udělaný šíp (protože Hawkeye je lukostřelec...). Ano, jsem v tomhle ohledu magor, já vím.

P4290789  P4290795

P4290797  P4290804

P4290809  P4290810

P4300877  P4300878

   Na večer jsme měly naplánovanou free tour Jack the Reaper. Jack Rozparovač mě vždy hodně zajímal a když byla ta možnost se vydat po jeho stopách, tak jsem ani na chvilku neváhala. Tour začínala v osm večer na nádherném místě s úchvatným výhledem na Tower. Průvodce nám dělal klučina, který byl do toho celý zapálený, obdivovala jsem, jak to dokázal vyprávět s nadšením, i když to musel opakovat už po tisící a pořád dokola. Tohohle kluka bych dala za příklad všem průvodcům.

   Protáhl nás nádhernými starými uličkami, kam se člověk jen tak nedostane, protože nejsou zrovna v průvodcích, ale já mám tyhle zákoutí prostě hrozně moc ráda a když se k tomu místu váže i tak zajímavý příběh! Takže další doporučení, co dělat při návštěvě Anglie =) No, nechám za mě mluvit fotky.

P4290826   P4290821

P4290842  P4290845

P4290850  P4290853

P4290865  P4290870

P4290876  P4290846

   Další den nebylo v plánu nic, tak jsme šly zase obléhat Camden. Přiznám se, že jsem tam viděla bundu, která mi nedala spát. Normálně takovým stavům nijak nepodléhám a oblečení mě nechává celkem chladnou, ale tahle bunda, to bylo prostě něco! Jenže jsem jí tam nemohla nikde najít. Předtím jsem na ní narážela u každého druhého stánku a najednou nic. Pája si tam pořídila další prstýnek a pak jsme se tam prostě jen poflakovaly a nechaly na sebe působit tu atmosféru. Je to vážně úchvatné místo. Cestu zpátky jsme daly autobusem, protože jsme se chtěly taky trochu užít toho cestování nad zemí.

    Nakonec jsme si zašly na pozdní oběd do čínské restaurace poblíž našeho hostelu a zase se pořádně nacpaly. Do teď netuším, jak jsem tu šílenou porci mohla sníst =D A k tomu jsem si dopřála výborné saké. Nejdříve jsem chtěla jen víno, ale nemohla jsem ho v menu najít, tak jsem si tak pro sebe říkala sakra, sakra. A číšník se mě s nechápavým výrazem ve tváři zeptal "Sake??" No, tak jsem si ho dala a pobavila tím všechny okolo. Další vtipná chvíle přišla s placením, kdy nám dali účet dohromady a my trávily dobrých 20 minut počítáním a skládáním peněz. Nakonec by ale měli být v restauraci rádi, protože jsme jim tam nechaly fakt velké dýško.

    Z restaurace jsme zašli do oblíbeného oriental superstoru a nakoupily poslední alkohol, který jsme si vzaly sebou do Hyde parku a tak do schovávaly před hlídkujícími policisty. Bylo tam tak nádherně a já se snažila užít poslední chvíle strávené v téhle kouzelné zemi. Měla jsem sebou i můj oblíbený pytlík oříšků, ale veverky nebyly nikde vidět. Až na jednu, která se ale o nějaké oříšky moc nezajímala. A pak se psychiscky připravovaly na premiéru

   Před spaním jsme si nařídily budíky na třetí ráno.  Nechtělo se mi domů, i když další den v Anglii bych si těžko mohla dovolit, protože tam je příšerně draho. Ve tři ráno jsme si tedy sbalily posledních pár kousků a vydaly se na zastávku autobusu, který nás měl dostat na transfer na letiště.

    Ale to by nebylo ono, kdybychom i tady měly problém. Holky se totiž nekoukly na to, kde ten transfer má být a tak jsme dobrých 30 minut chodily po nočním Londýně a hledaly to zatracenou zastávku. A jen doufaly, že jí najdeme včas, protože platit další peníze za přesouvání transferu už se nám fakt nechtělo a navíc bychom na to už ani jedna z nás ani neměly finance =D

   Transfer jsme nakonec chytly včas a za tu hodinu a něco cesty si ještě pořádně pospaly. Na letišti jsme si pak daly něco k snědku a jen čekaly na oznámení gatu, kam se máme dostavit.

   A teď se musím zmínit o jedné věci, která mě totálně šokovala a jsem z ní mimo ještě i teď. Pracuji na letišti a mám výborně zmáknuté postupy a kontroly pro cestující. V Praze člověka rozeberou do posledního šroubku, pokud musí. Ale tam? Přišly jsme k turniketům, kde jsme si odpíply letenky a šly rovnou na bezpečnostní kontrolu. Tam jsem z báglu nemusela vyndávat elektroniku, ani je nezajímaly dlouhé kovové hůlky, které v rentgenu musely vypadat opravdu hrozně (a to vím moc dobře, protože rentgenuji pořád), dokonce kamarádce dovolily i svojí vlastní vodu. Nic je tam nezajímalo. A moc dobře vím, že tím rentgenem nemohly prosvítit mojí powerbanku, takže jsem pod ní mohla mít cokoliv a oni by to nenašli. Ani je nezajímaly nůžky, co jsem tam měla a ani nezkoumaly obsah placatky. Jako bezpečnostního pracovníka z letiště mě tohle vážně šokovalo a bylo mi z toho až zle. A to nepočítám to, že nás pustili do letadla, aniž by nám za celou dobu někdo zkontroloval doklady. V dnešní době tohle byla kontrola vážně směšná a nebezpečná. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Londýn, Stonehenge a tak dál hroznetajne 03. 06. 2016 - 23:00