Londýn a Captain America: Civil War tour

9. květen 2016 | 22.55 | rubrika: Akce

Bez názvu

Předem se omlouvám za to, že tento článek bude vážně dlouhý, nejspíš rozdělený do dvou částí =) 

  Znáte to, na něco se připravujete dlouhé měsíce a pak najednou puf a je to pryč. Jako, když člověk mrkne okem a najednou je po všem. Asi takhle jsem to cítila s naším výletem do Anglie. Nápad zaletět na red carpet a premiéru nového Marvel filmu Captain America: Civil War se zrodil před více jak půl rokem a bylo to vlastně jen takové přání. Pak se to ale najednou začalo dít. Najednou jsme měli koupené letenky a zarezervovaný hotel. Nebylo to poprvé, co jsem se do Anglie vydala na akci. Pár let zpátky jsem tam jela na koncert Sabaton. Ale tehdy to bylo tak jednoduché. Prostě jsem jen koupila lístky, zaplatila jízdenku a už jsme jeli. Letos to bylo tedy mnohem horší, protože karma je svině jedna hnusná.

  Začínali jsme plánování na pár dní, přiletět, zajít na red carpet, další den na premiéru a možná jeden den navíc pro courání se. Takže, letenky koupené, hotel zarezervovaný, ale pak se začaly dít změny ze strany pořadatele akce a já jsem si byla jistá, že se asi zblázním. A musím uznat, že ať už se jednalo přímo o Disney nebo o Westfield, tak hůř udělanou akci jsem snad nikdy nezažila.

Tak vše kolem a nové příšerky

7. duben 2016 | 05.42 | rubrika: Moje příšerky

PicStory-2015-09-05-23-17-40      Ehm, musím se přiznat, že název článku je tak trošku mimo. Příšerky nejsou až tak úplně nové. Už je mám doma nějakou tu chvíli, ale nějak jsem měla blogový útlum a nic se mi psát nechtělo. Ono to je taky tím, že mám teď v práci peklo a peklo je také plánování blížící se dovolené v Londýně. Co se práce týče... No, pracuji na obraně Pražského letiště a už od útoků v Paříži to nebylo lehké. Po tom, co se stalo v Bruselu.... co komu budu povídat, každý to mohl číst v novinách, na internetu, podívat se na to v televizi. Letiště plné policistů se samopaly, vojáků. A nás tu honí jako koně. Rušení dovolených, přesčasy a všeobecně hodně špatná atmosféra, kolegové dávají výpovědi ve velkém a já čekám na tu svou příležitost, abych se pohnula dál. Možná k policii, možná do jiného orgánu obrany státu. Zatím ale všechnu svou pozornost upírám k blížící se dovolené.

      Dovolenou mám s partou naplánovanou na konec dubna. Letíme do Londýna. A proč zrovna takhle? Lidé, co mě znají, moc dobře vědí, že jen tak bych tam neletěla. Já jezdím jen na akce, dovolené jako takové jsou pro mě celkem nuda. Minule, když jsem byla v Londýně, tak jsem navštívila koncert mé milované kapely Sabaton. A co přesně se chystá na konec dubna? Teď asi spousta lidí obrátí oči v sloup... Chystá se red carpet a premiéra filmu Captain America: Civil War. Přiznám se, že svět Marvel komixů a i filmů hltám už dlouho a poslední dobou jsem jim totálně podlehla. Společně s pár kamarádkami jsme schopny rozebírat to či ono dlouhé hodiny. S totální nespokojeností s posledním Avengers filmem (Avengers: Age of Ultron), nám svitla nová naděje a to Russo brothers, kteří se ujali režie dalšího filmu a to právě nového Kapitána. A čít to nadšení? Oni jsou totiž jedni z nás, oni jsou velcí fanoušci a hlavně sledují sociální sítě a vše kolem a všímají si, co lidé chtějí. Bohužel po průseru s posledním filmem, měli velice nesnadný úkol. Ale dle ukázek mohu říct, že se jim to povedlo úplně perfektně. Už jen, jak odkáží poskládat trailery, je vidět, že oni opravdu vědí =D

     Jednou takhle kamarádka řekla, že by někam zajela na red carpet a premiéru. Trochu jsme se zasnily a představa je to lákavá, to ano, ale byla to jen myšlenka. Ale pak najednou to byla skutečnost. Ani nevím, kdy se to snění přehouplo k činům, ale najednou jsme měly rezervovaný hotel a kupovaly letenky do Londýna. A to prosím ještě nebylo vůbec nic potvrzené. Ale i tak míst v hotelech ubývalo každou minutou po desítkách. Premiéra byla ohlášená na 29.4. a tak jsem si vzaly letenky na 26.4. a zpáteční 1.5. Red carpet byl oznámen pak na 27.4., problém ale byl (a stále je), že nikdo nebyl schopný odpovědět, jak bude organizovaný. Někdy je totiž potřeba jít tam den předem a vzít si pásky na ruce s pořadovým číslem. V takovém případě se v den konání akce vše lépe organizuje a lidé se prostě pouští podle čísla na náramku. Ale pravdou je, že většinou je to prostě kdo dřív přijde, má první řadu. A to je právě to, o co nám jde. Dostat se do první, nejhůře do druhé řady. Bylo to nepříjemné nevědět, jak to bude, protože letenky jsme měly koupené na třetí odpoledne a pokud by se rozdávaly pásky, tak bychom měly opravdu vysoká čísla a mohly bychom si nechat zdát o dobrém místu. Ale ce se nestalo... Dva dny nazpátek najedou oznámili, že red carpet přesouvají na 26. Ani si nedokážete představit tu paniku, jakou jsme v tu chvíli zažily. Letenky, hotel, dovolená... vše bylo zařízené s tím, že ta akce bude 27.! Co dělat? Smířily jsme se s tím, že letenky do Londýna necháme propadnout a musíme koupit nové. Jenže na kdy? Už přes měsíc se snažíme zjistit, jak to bude teda s těmi páskami a žádná odpověď. Pak přišel další problém a to právě dovolená jedné z kamarádek. Nervy jsem měla napjaté jako špagáty, cítila jsem, jak jsem na lidi okolo nepříjemná a v kombinaci s nedostatkem spánku a odpočinku jsem se cítila jako tikající bomba. 

      Vše se muselo rychle vyřešit, kamarádka musela škemrat u kolegyně, aby jí přehodila směny a ona mohla odletět o den dříve. A tak jsme na rychlo kupovaly nové letenky, mnohem dražší, místa daleko od sebe. Musely jsme rychle přehodit transfer z letiště, který už byl také objednán. A to vše se řešilo mezi nočníma, které mám. Musela jsem se na dnešek nechat napsat na "samotku", což je stanoviště, kde jsem celou noc sama, jinak bych asi někoho musela zabít. Ale hlavní je, že letenky jsou už zajištěné. Teď jen vyřešit hotel. Už je vážně plno. Všude.

Sabaton víkend část 2. Košice

1. březen 2016 | 14.22 | rubrika: Akce

IMG_20160207_115246      Cesta do Košic byla celkem zábavná. Je super jet s někým, s kým si máte co říct. Chtěli jsme se cestou stavit na pravé slovenské halušky s brynzou, ale nakonec jsme se docela zdrželi snídaní na hotelu, tak jsme jeli rovnou do Košic, kam jsme dorazili okolo třetí. A teď nastal obrovský problém. Nešel nám otevřít kufr u auta. A tam jsme měli všechny věci, včetně lístků na koncert. Paní na recepci byla moc milá a hned začala volat bývalého kolegu, který teď má vlastní autoopravnu. Ten jí bohužel telefon nebral a tak jsme začali rozebírat auto. Respektive odmontovávat zadní mříž, která je dělaná tak, aby se zevnitř odmontovat nedala (kupodivu se nám to i dařilo). Každopádně si pak kufr naštěstí dal říct a otevřel se.

      Aby toho stresu nebylo málo, tak Lindě přišla sms od Bruna, který už byl u haly a ta zněla: Do not go here. This place is ugly and cold. Stay in hotel. To samozřejmě moc potěší. Tak jsme ho jen požádali, aby nás protáhnul zadním vchodem, že se nám před tou halou nechce čekat. To nám úplně nevyšlo, tak jsme si s Májou šli stoupnout před halu a musím uznat, že to byla cesta hrůzy a odporu. Cestou jsme šli přes nějaké odporné místo, kde bylo spousty odpadků, všechno kolem bylo rozpadlé, a i když bylo světlo, tak se člověk skoro bál. Samotná hala pak byla ztělesněním hnusu a špíny. Ani se mi nechtělo věřit, že Sabaton budou hrát v něčem takovém. Ale hned nám bylo jasné, proč Bruno psal, že to místo je ugly. Chvíli jsme tam stáli a vlastně se styděli, že tam jsme, když jsem dostala odvahu jít se podívat na zbytek haly. Z boku to bylo stejně hnusné, ale největší překvapení čekalo vzadu, kde parkovala kapela. Prakticky žádný pořádný vchod, jen velké dvojité schody, po kterých prakticky všechnu techniku tahali dovnitř. A to i ten jejich tank za statisíce. Prostě Košická Cassosport hala už nikdy! Vzadu jsem taky potkala bubeníka Hannese a ten se mi svěřil, že chvilku i uvažovali, jestli by ten koncert náhodou neměli zrušit, protože byla velká pravděpodobnost, že celá hala spadne, až začnou hrát. Nakonec souhlasili s tím, že koncert bude, když jim to nespadlo na hlavu při zvučení. Když si vezmu, že lístek na tenhle koncert byl v přepočtu dražší, než na ten v Brně... Slovenský promotér se ukázal v nejlepším světle.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 46x

Sabaton víkend část 1. Brno

11. únor 2016 | 12.38 | rubrika: Akce

12512542_10153924537634868_292

5.2.2016 Brno - Hala Vodova

      Už jsem sem pěknou dobu nepsala. Ne, že bych neměla o čem psát, ale pravdou je, že mě psaní na blog momentálně nějak nebaví, většinou teď funguji na svém profilu a instagramu. Fotky a málo textu, to mi teď tak nějak vyhovuje.

      Ovšem můj Sabaton víkend je prostě věc, o které tu musím napsat určitě. O tom se totiž dá rozepsat opravdu hodně. Nejdříve něco málo o mém vztahu k téhle kapele. Sabaton jsem náhodou poznala před cca 10 lety a hned se mi zalíbili. Velký podíl na tom měl zpěvákův nádherně hluboký hlas a samozřejmě i úžasná muzika. A dalším článkem byl kytarista Oskar... Co si budeme povídat, prostě se mi hrozně líbil (líbí). A tak jsem se o ně začala řádně zajímat a i se trochu angažovat na tehdejším jediném českém webu o nich. A tak se stalo to, že jsem se stala adminem toho webu a dostala se i k samotné kapele.

      Nebudu lhát, že jsem neměla svoje krize, kdy mě to nebavilo. Hlavní krize byla v roce 2012, kdy 4 členové kapely oznámili odchod. Byl to klávesák, bubeník a dva kytaristé. A rovnou přiznám, že to byli zrovna ty 4 lidi. Které jsem měla v kapele nejraději a měla i nimi výborné vztahy. A ztratila jsem v kapele takovou svou malou páku, což byl právě kytarista Oskar. Největší krizi jsem měla, když si tyhle 4 odpadlíci založili vlastní kapelu, kterou jsem prostě na první poslech začala totálně zbožňovat. Aktivity okolo Sabaton fanklubu zatím vedla kamarádka Linda, která naopak má velice dobré vztahy ke zpěvákovi Sabaton Joakimovi.

     Nová vlna nadšeného fanouškovství se objevila po Pražském koncertu minulý rok, kdy se založil oficiální fanklub nazvaný Krtek Battalion a začalo se něco pořádně dít. Najedou, nebylo dne, kdy by se něco neřešilo, přívěsky, různá setkání, dokonce natáčení videa ke zpěvákovým narozeninám, výroba vlastní vlajky. A mě to všechno zase začalo hrozně bavit, i když jsem byla jen pomocná ruka a vše měla pod palcem Linda.

    A pak přišel ta správná výzva a to uspořádat Meet&Greet s kapelou pro členy Krtek Battalion před koncertem v Brně. Člověk by si řekl, že je to jednoduché, ale věřte mi, že není ani trochu. Je tak strašně moc lidí, kteří do toho mají co kecat. Nejdřív kapela, pak pořadatel, pak agentura, která tam hlídá, pak majitelé prostoru. Navíc, bylo jasné, že nás tam nepustí všechny. Tou dobou měl Battalion cca 215 členů. Normálně se na takové srazy pouští okolo 20 lidí. Náš Battalion má zřejmě velkou důvěru, nás tam mohlo 40. Těch 40 lidí jsme losovali opravdu poctivě a naštěstí se nepotvrdila hnusná česká povaha a nikdo nenadával a neosočoval nikoho z podvodu.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 178x

Větší porce vegan foodporn

20. prosinec 2015 | 20.34 | rubrika: Vegetariánovo

    Zrovna si vychutnávám úžasnou rýžovou kaši s jablky a červenou řepou od společnosti Damodara a koukám na to, jak se mi rozrostla složka jídlo na blog. Pravda, už jsem se tu o mých gastro zážitcích nějakou dobu nezmínila.

    Začnu asi mou návštěvou restaurace Plevel u Václavského náměstí. Plevel je restaurace, kterou jsem chtěla navštívit už tak dávno, ale dostala jsem se tam teprve asi před měsícem. Nejdříve jsem chtěla zkusit jejich veggie burger s grilovanou portobelo. Ale jakmile jsem se usadila, tak jsem se rozhodla dát si vegan halušky se zelím a tempehem. A k tomu zelený čaj, který byl servírován úplně úchvatně. Nakonec jsem si dala dort s názvem svařáček. Jídlo bylo jedním slovem výborné a dortík úplně famózní. Porce byla velkolepá a vážně jsem měla velký problém jídlo vůbec dojíst. Prostředí bylo příjemné, ale obsluha tedy nestála vůbec za nic. V restauraci jsem tou dobou byla jediná a než jsem se vůbec dočkala jídla a pití, tak to trvalo nesmyslně dlouho a hloavně jsem se celou dobu cítila, že vlastně otravuju. Škoda toho.

IMG_20151029_155256

IMG_20151029_155307

IMG_20151029_160547

IMG_20151029_161927

IMG_20151029_162125

    Přemýšlala jsem, že restauraci Thai Box Food nechám až nakonec, jako tu úplně nejlepší, co jsem vůbec navštívila, ale nakonec to vezmu hezky tak, jak jsem je navštívila. Thai Box jsem se zamilovala už při návštěvě Veggie parade, jejich jídlo je naprosto famózní. A taky je to hodně dané tím, že miluji asijskou kuchyni. Jejich menu jsem si projížděla několikrát a rozhodovala se, jaké jídlo si dám, až tam budu. Ale i tak jsem v restauraci nad tím menu seděla jakou dobu a pročítala si ho pořád dokola a dokola, litovala toho, že se do mě vejde jen jedno jediné jídlo. Co jsem věděla určitě bylo to, že si jako první dám Tuk Tuk, což jsou smažené sojové koule s tamari omáčkou. Tyhle koule jsem ochutnala už právě na veggie parade a totálně jsem si je zamilovala. Jako hlavní jídlo jsem si nakonec dala Made in Thailand (tofu, curry, malý lilek, mini lilkové kuličky, bambusové střely, velké chilli papriky, rajčata ...) s rýží. A bylo to vůborné, i když u některých druhů té zeleniny jsem si vůbec nebyla jistá, co vlastně jím. Porce byla opět královská a musím se přiznat, že tentokrát jsem nějaký ten zbyteček nechala. A odcházele jsem za střašného funění a spíš jsem se vlastně koulela. Do práce jsem si koupila ještě další Tuk Tuk a hlavně tapiokový pudink s kokosovým mlékem a kaki. To je prostě taková dobrota! Restauraci se nedá nic vytknout, obluha moc milá a hlavně jsem několikrát potkala přímo majitelku a kuchařku, což je neskutečně příjemná paní z Thajska, která se opravdu stará a byla i neskutečně milá k holkám, co tam pracují. Jen malinké varování, tato restaurace není jen veganská, některá jídla obsahují vejce.

IMG_20151113_152645

IMG_20151113_152748

IMG_20151113_153100

IMG_20151113_153106

IMG_20151114_005726

     Dále rychlá návštěva úplně nové vegan restaurace a obchodu kousíček od mého bytu a to Veganland v galerii Fénix na Vysočanech. Co o této restauraci napsat? Prostředí bylo docela špatné, pár stolků, fórové židle a zinkové ... Restaurace je v bufetovém stylu, kdy si člověk na talíř dá co chce a pak se platí na váhu. Cena byla velice dobrá, protože v tu chvíli měli 20% slevu. Jídlo bylo vážně dobré, jen tedy popisky u jídel byly totálně mimo a neúplné. Výhoda téhle restaurace je v tom, že to mám kousek, ale asi bych si spíše raději zajela kousek dál.  Měla jsem asijské nudle, plněné žampiony tofu a zeleninovou omáčku se soja masem. Nakonec jsem si tam ještě přihodila jakéžesi sushi, které teda bylo hnusné. Ta rýže byla smíchaná s rozmačkanými sterilizovanými fazolemi a sushi bylo bez chuti. Ale rajčata byly výborné.

IMG_20151012_105326

IMG_20151012_105448

     Další restauraci jsem navštívila tak nějak náhodou a skoro až omylem. Šla jsem nakoupit do Palladia a přemýšlela jsem, co sníst. Šla jsem tedy do patra s restauracemi a padla mi do oka nádherně udělaná libanonská čajovna. A ona nakonec patřila k luxusní libanonské restauraci El Emir. Musím uznat, že to prostředí bylo vážně nádherné a vůbec jsem si nemohla vybrat, co si dát k jídlu. Tak jsem se nakonec rozhodla, že se dám vege mezza plate, které obsahovalo spousty malých porcí nejznámějších jídel. A tedy musím uznat, že jsem se oblizovala až za ušima a asi ještě dlouho budu. Jídlo bylo vážně výborné. A co tam tedy všechno bylo?

Hummus (cizrnová pomazánka s citrónovou šťávou)

Moutabal (pečený lilek se sezamovým olejem a citrónovou šťávou)

Warak Inab (plněné vynné listy s rýží a zeleninou)

Makdus Batinjan (nakládaný lilek s vlaškými ořechy)

Tabbouleh (petrželový salát s rajčaty, česnekem, mátou a drcenou pšenicí, citrónová šťáva)

Kabis (nakládaná zelenina v kyselém nálevu)

Falafel (smažená směs cizrny, libanonských bobů, zeleniny a koření)

Sambousek (smažené taštičky plněné směsí zeleniny)

Fatayer (pačená taštička plněná špenátem, kořením a cibulí)

   Jak už jsem psala, jíslo bylo výborné a bylo toho tak pro dva lidi. Tady jsem toho jídla nakonec nechala docela dost. Jediné, co mi nijak extra nejelo byl ten pečený lilek. A překvapení dne byl ten petrželový salát, který byl neskutečně dobrý. Ale pravdou je, že jsem odcházela z restarace spíše naštvaná, protože obsluha si mě za celou dobu vlastně ani nevšimla. Chodili okolo mě a že mám prázdnou skleničku a ráda bych si objednala další pití, to nikoho nezajímalo. A co mě totálně vytáčelo byli hosti, co seděli vedle mě. To ale do hodnocení restaurace člověk úplně započítat nemůže. Takže vedle mě seděla viitelně velice bohatá rodinka z nějaká arabské země, žena zahalená (nenávidim to, neskutečně mi vadí, když člověk, co sedí vedle mě prostě nevidim do tváře...), chlípek se choval, jako kdyby mu patřil celý svět a jako největší vrchol drzosti poslali děti pro balenou vodu z obchodu a nalévali si vlastní... V restauraci?! Fuj, bylo mi z nich zle. Jak se tahkle mpže někdo chovat?? Ani to nešlo ignorovat, když to bylo tak blízko... Každopádně, jídlo výborné, prostředí úchvatné, obsluha hrozná.

IMG_20151212_143927

    A ještě pro zasmání jeden úlovek z mého oblíbeného running sushi na Andělu, kde začali dělat takovéto krásné sprosté jídlo, které jsme s kamarádkou nazvali boob dumpling (sladké knedlík plněný sladkou pastou z fazolí)

IMG_20151118_160708

Wednesday 13 4.11.2015 Futurum Club

18. listopad 2015 | 01.21 | rubrika: Akce

PB040262      Wednesday 13 je člověk, kterého prostě zbožňuji a nikdy bych jeho koncert tady nevynechala. Kdo nezažil, jaký je, tak to asi nikdy nepochopí, ale on je neskutečný. Už jen fakt, že za celou svojí kariéru (a že je zatraceně dlouhá) se nikdy neupsal žádná společnosti a všechno dělá jen a pouze na své triko. Vše organizuje sám a o vše se stará. Která kapela tohle dělá? Já o žádné jiné tedy nevím. A není to žádná hvězdička, minule nás pozval na panáka, kecal s náma. Jen je prostě krapet výstřední a to se mi právě líbí. A jsem hrozně moc spokojená s jeho současnou kapelou, hrajou výborně a skvěle se k němu hodí. Navíc jsou to super kluci, který si po koncertu přijdou pokecat, podepsat se a vyfotit se.

     Jak jsem psala předtím, jeho koncert bych nikdy nevynechala a to i když mi ten letošní vycházel opravdu hrozně. Už nemám ani jeden den dovolené a koncert samozřejmě vycházel na den, kdy jsem měla být v práci a končit až po šesté večer. Což je nepřípustné. Tak jsem se v práci domluvila a vzala si tzv. ranní směnu, což znamená budíček ve 2 ráno a hurá do práce. A pak hned za kamarádkama a připravovat se na koncert. Byla jsem sice unavená, ale věděla jsem, že koncert bude stát za to. Ke klubu jsme se vydali až k sedmé večer, což na mě bylo hrozně pozdě, ale doufala jsem, že se nám povede chytnout první řadu i tak. Vzhledem k tomu, že předkapela Circus Rhapsody je v našich končinách úplně neznámá, tak tam naštěstí moc necpáno nebylo.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 35x