O čem se mluví a za co mohu tak trochu i já

25. listopad 2016 | 19.10 | rubrika: Vylejvárna

    Je to už dlouhých 10 let, co jsem šla na jeden malý klubový koncert v Praze. Tehdy jsem tam poznala pro mě tehdy neznámou švédskou kapelu Sabaton a do jejich songů se zamilovala, stejně jako do samotné kapely. Společně s kamarádem jsem se pustili do propagace kapely u nás, tehdy se jednalo jen o amatérskou webovou stránku a FB skupinu.

    Od té doby se toho hodně změnilo, popularita kapely Sabaton u nás začala opravdu strmě stoupat. Společně s kamarádkou jsme loni založili oficiální fan klub pro Českou Republiku, zařídili setkání s kapelou pro cca 40 vybraných členů fan klubu, natočili šílené video.
 
    Když v roce 2014 Česká Republika povolila mít dvojí občanství, zpěvák kapely Joakim se chytl příležitosti a zažádal o české občanství. Bylo to možné, protože jeho maminka je původem z Prahy. Od roku 2014 je tedy opravdu občanem České Republiky.

   Minulý rok přišel jeden člen našeho fan klubu s nápadem, spíš takovým vtípkem, že bychom mohli nominovat Joakima na Českého Slavíka. Nikdy z nás to nebral nijak vážně, ale každý z nás poslal hlas, protože je to přece sranda, že. A k našemu obrovskému překvapení jsme loni Joakima dotáhli na 22. místo. To bylo něco neuvěřitelného, bez pořádné propagace, jen díky dvou prosbám na webu a na FB.

    Letos jsme si řekli, že se do toho pořádně opřeme a požádali o propagaci tohohle ulítlého nápadu stránky jako jsou Masters of Rock, metalové a rockové časopisy, dokonce i některé rádia. Říkali jsme si, že pokud to dotáhneme do první desítky, tak bude obrovská oslava.

    Včera nás všechny, nejvíce ale Joakima samotného, dostala zpráva, která přišla od pořádající agentury Musica Bohemica. Joakim se dostal do první šestice nominovaných a bude tedy mít své místo na slavnostním večeru. Od té doby tato zpráva se na nás valí snad ze všech stran. Na seznamu, centrumu, na nově, lidovky, idnes.... Tam všude se píše o polovičním Čechovi, který takhle zamíchal nominacemi na Slavíka.

    A víte, co já no to? Jsem kurevsky hrdá! Všechny ty urážlivé, někdy i nenávistné komentáře, mě nechávají úplně chladnou a já opravdu mám důvod slavit! Plus fakt, že příští koncert pro 12 000 lidí (!!) je prakticky vyprodaný a to do samotného koncertu zbývají ještě 4 měsíce!

    A jelikož my, adminky fan klubu, jsme vcelku šílené bytosti, tak na oslavu takového úspěchu chystáme na příští koncert Sabaton v Praze (4.3.2017) velké překvápko. A určitě z toho bude i video =)

    Každopádně my poslední dny dávají hrozně moc zabrat. Jsem skoro pořád v práci, snažím se pravidelně cvičit, trénuji na zkoušky z jiu-jutsu. Do toho přiletěla do Prahy kamarádka z Londýna, kterou jsem neviděla už dlouhých 6 let! Plus jsem se celkem unáhleně přihlásila do takového projektu, kdy každý den je vyhlášené téma a já na něj kreslím obrázky. Moc mě to baví, ale zabírá to docela dost času. Od prosince bych také ráda nastoupila na nějakou brigádu, potřebuji nový foťák a a také chystám v únoru/březnu fan tour se Sabaton a to nebude ani trochu levné.

    P.S.: Kdyby někdo věděl o kvalitní švadleně, co má trochu fantazie, tak budu moc ráda za kontakt =)

žádné komentáře | přidat komentář

Halloweenská inspirace

29. září 2015 | 18.03 | rubrika: Vylejvárna

1966938_824419660952987_125201Tohle jsem zrovna našla a musím říct, že jsem zůstala čumět s pusou otevřenou... Je to neskutečně úžasné! Mít tak jen polovinu šikovnosti jako lidi z Villafane Studios Každopádně si jejich zahradu dávám na seznam míst, které bych chtěla navštívit! Já tedy halloween moc neslavím, tedy spíš vůbec, letos budu zase v práci. Ale tenhle svátek se mi líbí, vážně moc se mi líbí. Škoda, že se u nás více neusadil, pořád lepší než stupidní valentýn....

12065827_938562889538663_85761

12046650_938562919538660_33804

12036629_938562829538669_19283

12004731_935411819853770_73806

12019923_1180316685316128_6651

12027745_1180316568649473_5518

10422381_845501262178160_13552

11227963_938562049538747_60777

11988498_930111480383804_41747

12027695_1180316608649469_3865

12032167_1180316651982798_3685

12036823_938561766205442_64724

12063815_938561799538772_15141

12038028_1180316545316142_5041

12039259_1180316581982805_1731

12046868_938562229538729_33220

12047097_1180316495316147_7123

12063655_1180316501982813_4474

12074595_1180316525316144_7356

12079336_1180316518649478_3643

Krása, ne?

O nespolehlivosti

24. červenec 2015 | 12.48 | rubrika: Vylejvárna

11405182-road-ahead-unclear-gr  Člověk pořád něco slibuje. Občas to prostě němůžeme splnit, to se stává. Ale člověk se omluví, že. To je slušnost. Není mi příjemné, když někdo nesplní to, co slíbil, ale když ten někdo řekne, že nemůže udělat to, co slíbil, protože (cokoliv), tak to pochopím. Co mě ale sere je, když mi někdo něco slíbí, neplní a ani nedokáže napsat slůvko o tom, proč, co a jak. A když se člověk zeptá na jednoduchou otázku Jak to vypadá s (čímkoliv), tak se ani neobtěžuje odpovědět? A najednou tolik lidí, co jsem si myslela, že tohle s mi u nich nikdy nestane. 

    Dnes odjíždím na jednu akci, měla jsem vymyšlený úžasný kostým. Až na to, že mi chybí jedna velice podstatná věc, kterou jsem měla slíbenou. Na otázku, jestli si pro tu věc můžu teda přijet jsem nedostala odpověď, jen mlčení. A aby to nebylo jen tak, tak příští měsíc je další akce, kterou evidentně budu muset asi odvolat, protože nemám to, co bych potřebovala... Mám to slíbené, ale jen slíbené, už asi měsíc. Samozřejmě, bez odpovědi, jak to s tím vypadá. 

    Pár měsíců nazpátek jsem měla mít sraz se dvěma holkama z bejvalý práce, výborný holky. Tn sraz jsme domlouvaly dlouho, nemohly sme najít společný termín. A hodinu před tím, než sme se měly sejít, tak mi napsaly, že jsou někde jinde a že to nestíhají a že mi napíšo další týden. Napsaly? Nene, ani jedna z nich. Tak jsem napsala já. Nikdo neodpověděl. Před pár dni jsem jednu z nich potkala v metru. Samé hahaha hihihi, tak jsem jí řekla, co si mysím o tom, jak se zachovaly. Aspoň jeden člověk měl tu slušnost se omluvit. Prý, že se sejdeme po její dovolené... Jio, tak to chci vidět, fakt. 

     Nejhorší je, že v některých těch věcech, co mám slíbené, mám i peníze. To už je vážně nepříjemné. Nevydělávám tolik, abych mohla platit za něco, co nemám. A co možná ani nikdy nedostanu, jak to tak vypadá. Jako nechci být zlá, ale je tohle sakra normální? Nemyslím si, že jsem tak naivní... nebo že bych toho chtěla moc. Prostě od teď už žádný spolehání se na kamarády (jestli se jim tak dá řikat) a rozhodně nebudu dělat blbce. Každý hezky sám za sebe, nazdar. 

What´s up

13. leden 2015 | 14.15 | rubrika: Vylejvárna

1620586_541117619334913_101591     Uf, nějak dlouho jsem nic nenapsala. Na konci minulého roku jsem chtěla vyřešit problém, co se se mnou táhnul už nějakou dobu. Bohužel se to tak nějak nepovedlo. Teď mě to šíleně mrzí, ale nechala jsem se vytočit tak moc, že jsem se (ne)dobrovolně vzdala něčeho, co jsem měla fakt ráda. Někomu to možná přijde směšný, ale já měla svého milovaného plyšáka - pana Pomeranče, který měl svoje místečko u mě v posteli a prostě jsem ho měla moc moc ráda. A já ho v návalu vzteku vrátila tomu, kdo mi ho dal. A taky jsem vrátila obraz, který mi byl namalován, řekněme přímo na míru. Byla to kresba samuraje, kterou jsem tehdy dostala k narozeninám. První opravdový obraz, co mi kdo namaloval. Ale asi nejhorší je, že to ničemu vlastně nepomohlo a problém se táhnul dál a dál. 

Najednou tolik volného času času

29. listopad 2014 | 17.14 | rubrika: Vylejvárna

hodiny    Není to zas tak dávno, co jsem sem psala, že vůbec nic nestíhám. Samozřejmě za to z jedné části mohla práce. Ale já měla i ve chvílích volna zábavu a tou byl můj přítel. Trávila jsem s ním každičkou volnou chvíli. No, teď sme ve chvilkovém odloučení, takže najednou mám mezi šichtama volno. A mám obrovitej seznam toho, co je potřeba udělat. A jak to v tý práci vlastně mám? No, dělám dvanáctky - 2x denní, 2x noční, pak 4 dny volna. Respektive tři a půl dne, jelikož když přijdu z noční, tak jdu spát a chrním tak do dvanácté nebo i dýl.  

     ⇒ Vyčistit pavoučici terérko - jo, tak to je hotovo. Na tohle jsem se chystala tak půl roku, přece jen už svojí Slečinku mám skoro rok a za tu dobu jsem jí nečistila. Na svou obhajobu musím říct, že pavoukovi se čistit nemusí nijak často. Problém byl, že jsem jí tam hodila dva cvrčky, které ovšem nesnědla, jen je zabila a odhodila do kouta. Jenže bohužel ten kout byl za ozdobnou kůrou, co v terárku mám, takže jsem ho chtě nechtě musela rozebrat. Bylo to ale celkem rychle hotovo. Pravdou je, že se mi hlavně nechtělo chytat Slečinku do krabičky, ona ta moje potvora je totiž docela agresivní. Každopádně už konečně bydlí v čistém, ale moc se jí to nelíbí, protože jsem jí sebrala všechny pavučiny, co si tam udělala =D Zlá já =D

PB220006

Blog přestěhován!

26. září 2014 | 13.32 | rubrika: Vylejvárna

 Tak jsem se konečně odhodlala přesunout svůj blog na tento server. Důvod je jasný, blog.cz mě prostě sral! Pořád tam byly nějaká problémy, nešly mi zveřejnit články, pak jsem se vůbec nemohla přihlásit. Po týdnu, co jsem psala stížnost, mi přišla odpověď, že problém byl v prohlížeči Google Chrome, ale že už je vyřešen. Když jsem jim napsala, že používám Operu, tak mi ani nepřišla odpověď a prostě nic. Přihlásit už se sice mohu, ale zveřejňovat delší články nemůžu, obrázky se v článcích najednou rozhodily.... Srát na to. Budu tady =)